"Čo bolo, to bolo, terazky som majorom!"
major Haluška (Terazky)
Údajné působení jednotek Pomocných technických praporů (PTP), nebo-li tzv. Černých baronů v 1. polovině padesátých let minulého století, důsledkem čehož se zámek Zelená Hora proslavil díky zfilmovanému románu Miloslava Švandrlíka ve své novodobé historii,
znamenalo do té doby i po válečném odchodu Německé a následně i Americké armády pro doposud poměrně historicky cenně vybavený objekt zasazení bohužel takřka již poslední - téměř "smrtelné rány".
I když zde celý oddíl Pomocných technických praporů
nikdy nepůsobil (byli zde jen někteří "staří pétépáci") a ve skutečnosti sem byl v roce 1951
převelen z Děčína
"pouze" 1. technický prapor (např. článek Tvrzení měsíce března 2002 /viz. níže/), přístup vojáků k historickým památkám je popsán ve Švandrlíkově knize pravdivě, o čemž se dodnes můžeme na Zelené Hoře
přesvědčit.
Od září 1950 byly v armádě zřizovány pomocné technické prapory, v nichž v podmínkách táborů nucených prací a bez rozdílu věku sloužili (po dobu 2 let - stejně jako u bojových jednotek /avšak většinou mnohem déle/) sedláci i jejich synové, kněží, živnostníci a jiné "lidově demokratickému zřízení nepřátelské živly", sloužili v nich beze zbraní (byli nasazováni k různým stavebním pracím pro armádní objekty, do dolů apod.).
Osudy vojáků v PTP nebyly zdaleka tak humorné, jak by se mohlo zdát podle Švandrlíkových Černých baronů Od roku 1955 byly útvary PTP a TP postupně rušeny a byl jim přiznáván statut řádných jednotek.
Tvrzení měsíce března 2002:
http://www.vojenstvi.kvalitne.cz/verteneverte.htm
Uspořádaná anketa: Na zámku Zelená hora u Nepomuku působili příslušníci pomocných technických praporů, tzv. černí baroni.
Odpovědi: Pravda 93% (88) (7) 7% Lež
Zde Vás fantazie vodila za nos, zatímco si fakta hrály na schovávanou! Je vidět, že asi každý z vás zná slavné dílo Miloslava Švandrlíka "Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky". Leč literatura se od skutečnosti může někdy dost lišit, a to platí i v tomto případě. Příslušníci pomocných technických praporů, označovaní jako černí baroni, totiž na zámku Zelená Hora u Nepomuku nikdy nepůsobili. V letech 1951 až 1957 byl v tomto objektu umístěn 1. technický prapor, který mezi pétépáky, přes jistou podobnost názvu, nepatřil. U tohoto technického praporu také absolvoval svoji vojenskou službu Miloslav Švandrlík a skutečné poměry u pomocných technických praporů tak nikdy nepoznal. Kromě toho jste si ve filmu mohli všimnout, že vojín Kefalín vykonával strážní službu se zbraní (puška vz. 52), což by se u útvarů PTP nikdy nemohlo stát. Jejich příslušníci vykonávali službu beze zbraně. U 1.technického praporu nebyli zařazeni politicky nespolehlivý vojáci (kategorie "E"), ale pouze vojáci se zdravotním omezením (kategorie "Cj" a Cd")
Reakce Miloslava Švandrlíka:
"K tomu lze těžko něco říct," uvedl autor knihy. "Technické prapory byly logickým pokračováním "pétépáků". Když jsem ve třiapadesátém roce narukoval, jinak se jim neřeklo. Byli tam ještě "pétépáci", kteří tam byli třetím čtvrtým rokem. Snažili se nás oddělit, aby nás nekazili, přitom přímo mezi námi v TP byla spousta politicky nespolehlivých lidí, kteří dokonce dodatečně dostali potvrzení, že byli na vojně z politických důvodů a jsou nyní členy Českého svazu PTP. Nemám se za co omlouvat. Nastoupil jsem k pracovním jednotkám, kde jsem byl šestadvacet měsíců, nosil jsem černé výložky, režim byl velice podobný jako u PTP, jenže ne už asi tak krutý, jako byl po osmačtyřicátém."
Švandrlík, Miloslav - román Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (r. 1969)
Hlavní postavou příběhu je vojín Kefalín, v civilu asistent režie, který nyní nastoupil do povinné vojenské služby. Pro nedostatky ve zdraví byl zařazen k PTP. Ihned po nástupu na Zelenou Horu se setkává s majorem Haluškou, který je nazýván Terazky podle svého oblíbeného úsloví, a je vtažen do víru událostí. Jakými jsou např. vytvoření prasečího ráje na Zelené Hoře nebo "vychlastání" celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem.
Rota je rozdělena na různé části a posílána na pracoviště po celé republice. V Janovicích nad Úhlavou pod vedením poručíka Hamáčka a jeho zástupce pro věci politické poručíka Troníka začínají vojáci pracovat, ale také vymýšlet různé záminky pro vytracení se z pracoviště. Kefalín a jeho jednotka několikrát změní působiště a to se samozřejmě neobejde bez průšvihů. Změní se i velitelé a tím také morálka roty. Od nadporučíka Mazurka, jehož stále bije před zraky všech jeho manželka, po nadporučíka Pernicu. Alkoholika, který za láhev alkoholu promíjí všechny průšvihy vojínů. Civil už se sice blíží, ale nadřízené vojínů čeká ještě jedna rána. Na Zelenou Horu do Nepomuku přijede prověrková komise vedená samotným ministrem obrany Alexejem Čepičkou, který dal však přednost občerstvení pod zámkem od ztepilých servírek, a proto ho zastoupil jeden z mnoha přísných generálů s celou družinou vysokých šarží. Terazky, zmaten takovou návštěvou, zmohl se jen na větu, kterou denně slýchal od dozorčího roty:" Po dobu mojej služby sa nic zvláštného neštalo!" "Ale stane se!" zavyl generál "A vám, soudruhu majore, z toho veselo nebude!". A ihned se pustil do prohlídky kasárny. "Pétépáci" přežijí prověrkovou komisi a civil už je podle oblíbeného úsloví "za pár", a tak kolem osmé ranní zastavil vlak na Hlavním nádraží v Praze. Novopečení civilové se s řevem hodným obyvatel méně vyvinutých krajin vyhrnuli z vagonu a řítili se k východu. Kefalín se ohlédl a spatřil majora Terazkyho. Stál opřen o vagon a smutně se usmíval. Zraky všemocného velitele a nejhoršího vojína u praporu se střetly. Kefalín se zastavil a major k němu váhavě přistoupil: "Čo bolo, to bolo", podal mu pravici. "Terazky stě v civile a o pár týždňov buděm i ja."
"Ale stejně to bylo všechno absurdní, soudruhu majore", usmál se Kefalín.
"Bolo", přikývl Terazky. "Bože moj, bolo."
Chvíli mlčel a teprve, když už Kefalín hodlal opustit nástupiště, překvapil ho otázkou, kterou měl delší dobu na jazyku.
"A čo si predstavujetě pod takým slovom absurdní ?"
KONEC
Miloslav Švandrlík:
Narodil se v Praze 10.8.1932. Po skončení základní školy dva roky studoval na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Rok pracoval jako pomocný dělník, potom absolvoval státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy.
Dva roky studoval na DAMU, nejprve herectví, po půlroce přešel na režii. Následný přestup na FAMU se mu nezdařil a proto nastoupil jako asistent režie u Vesnického divadla v Praze. Po návratu z vojenské služby (u technického praporu sloužil 26 měsíců - narukoval v říjnu 1953 a do civilu ho pustili na Vánoce 1955), pracoval půl roku jako vychovatel korejských dětí. Od té doby se věnuje psaní. Ve svém románu Černí baroni představuje postavu Kefalína.
Švandrlík, který brzy po vojně zůstal na volné noze a živil se psaním povídek a fejetonů pro noviny a časopisy, nesměl náhle publikovat s výjimkou Dikobrazu. Přispívání do tohoto humoristického časopisu bylo skoro celá sedmdesátá léta jeho jediným živobytím. Vysypal za ten čas z rukávu tisíce námětů na vtipy kreslené Jiřím Wintrem - Nepraktou. Společně s ním také asi rok vystupoval ve společných estrádách.
O Kefalínovi, Terazkym a ostatních protagonistech napsal ještě několik pokračování. Lidé, patrně navyklí na americký natahovací systém, chtěli znát další osudy hrdinů a tak Švandrlík neodolal. Částečně jde o příběhy autentické, ale přišla si na své i fantazie. Podmínky u TP byli různé, protože různí byli i velitelé. Někteří přišli za trest od bojových jednotek, jiní byli v protektorátním vládním vojsku a vzpomínali na sladký život ve fašistické Itálii. O nich by se dala napsat další zajímavá kniha, ale to už autor podle svých slov asi nestihne.
Obliba Černých baronů mezi čtenáři bez rozdílu věku i vzdělání dodnes neklesla.
Starousedlíka Švandrlíka chovají sousedé ve veliké vážnosti. Dokonce při komunálních volbách v roce 1998, kdy se nechal zapsat na nevolitelné místo, aby podpořil nezávislého kandidáta, vynesly ho preferenční hlasy do čela. Měl tehdy co dělat, aby se z toho vyzul. Miloslav Švandlík zemřel 26.10.2009.
(citace autora (prameny) - Internetový sever idnes.cz, ČTK)
Další Švandrlíkovy romány na téma "Černí baroni":
Lásky Černého barona. Příběhy Romana Kefalína z let 1947 až 1952 (Praha, Práce, 1991)
Říkali mu Terazky, aneb Šest půllitrů u Jelínků (Praha, Naše vojsko, 1991)
Černý baron od Botiče (Praha, Riosport-Press, 1992)
Poručíme větru, dešti, aneb, V bouři kulturní revoluce (Praha, Lidové noviny, 1992)
Pět sekyr poručíka Hamáčka (Praha, Naše vojsko, 1993)
Černí baroni po čtyřiceti letech (VII., Praha, Camis, 1998)
Černí baroni těsně před kremací (VIII., Praha, Camis, 1999)
Kam to kráčíš, Kefalíne?, aneb, Ještě máme, co jsme chtěli (Praha, Camis, 1999)
Růžové sny pilného hňupa, aneb, poručíme větru, dešti… (Praha, Camis, 1999)
Stoletý major Terazky (Černí baroni IX., Praha, Camis, 2000)
Terazky na hrad (Černí baroni XI, Praha, Camis, 2002)
Terazkyho poslední džob (Černí baroni XII, Praha, Camis, 2002)
Terazky v tunelu doktora Moodyho (Černí baroni XIII., Praha, Camis, 2003)
Černí baroni - film podle stejnojmenného románu M. Švandrlíka (r. 1992)
Režie: Zdeněk Sirový
Scénář: M. Švandrlík, Z. Sirový
Kamera: Jiří Macháně
Dramaturg: Antonín Máša, Kristýna Vlachová
Vedoucí produkce: Jiří Ježek
Česká premiéra v kinech: 4. června 1992
Komedie ČR (99 minut, filmové studio Barrandov), povolená zfilmovat až po revoluci, Vás přesvědčí o tom, že i na chmurné stránky naší historie je možné se dívat s nadhledem a humorem. Film nás zavádí do 50tých let minulého století na zámek Zelená Hora. Tady je umístěna jednotka PTP a to v okamžiku nástupu nováčků. S důstojnickým sborem a jednotlivými vojíny prožijeme celé období vojny až do závěrečného odchodu do civilu.
Černí baroni jsou filmem o útvarech naší armády zvaných Pomocné technické prapory (PTP), jejich příslušníci nevybojovali žádnou vítěznou bitvu, jejich zásluhy nezdobily řády a vyznamenání a přesto ti, kteří nosili na ramenou černé výložky, byli a jsou na své zařazení právem hrdi. Nenávist poúnorové vládnoucí mocenské skupiny se podepsala na osudech mužů, ještě dlouhá léta po skončení vojenské základní služby nesoucích na čelech vypálená stigmata občanů druhého řádu. Památce těch z nich, kteří se nedožili našich dnů, je připsán tento film.
Hrají: Pavel Landovský (major Haluška /Terazky/), Ondřej Vetchý (asistent režie Kefalín), Bronislav Poloczek (kapitán Ořech), Miroslav Donutil (poručík Troník), Alois Švehlík (kapitán Honec), Rudolf Hrušinský ml. (kapitán MUDr. Hořec), Jiří Schmitzer (poručík Hamáček), Josef Dvořák (nadporučík Mazurek), Václav Postránecký (generál), Daniel Landa (svobodník Halík), Milan Šimáček (kulak Vata), Vladimír Javorský (Jasánek), Václav Vydra (hrabě Šternberk), Jiří F. Burda (Ciml), Jan Kraus (dlaždič Voňavka),…
M. Švandrlík společně se Z. Sirovým připravovali ještě druhý díl filmu, ale režisér bohužel v polovině příprav zemřel.
Zvukové ukázky z filmu Černí baroni
...a další "hlášky" z filmu
Černí baroni - seriál podle stejnojmenného románu M. Švandrlíka (r. 2004)
Doplněný o další romány stejného autora: Říkali mu Terazky (1991) a Pět sekyr poručíka Hamáčka (1993).
Natočený v brněnském studiu České televize a za zdmi značně zdevastovaného a nepřístupného zámku v pohraniční obci Jaroslavice u Znojma, nenatáčel se tedy - na rozdíl od filmu - na Zelené Hoře. Natáčení seriálu probíhalo v roce 2002.
Režie: Juraj Herz
Scénář: Martin Bezouška
Kamera: Jiří Macháně
Dramaturg: Josef Souchop
Vedoucí produkce: Darina Levová
PREMIÉRA - ČT1 - 19. 1. 2004
Seriál ČR (jedenáct zhruba hodinových dílů) je pokusem dostat do námětu vše, co ve filmu chybělo. V seriálu není jediná scéna, která byla ve filmu, není v něm ani jediný herec, který by ve filmu hrál. Hlavním hrdinou je v seriálu jednoznačně major Haluška, zvaný Terazky, Kefalín je jeho důstojným protihráčem.
Scénárista měl původně možnost dokončit práci Z. Sirového a natočit k celovečernímu filmu druhý díl, protože však původní herci zestárli a i doba se změnila, rozhodl se po vzoru seriálu M.A.S.H., před kterým rovněž následoval velmi úspěšný film, vesměs také s jinými herci.
Při kladné odezvě na původních jedenáct dílů se následně eventuelně uvažuje o natočení dalších šesti dílů.
Hrají: Andrej Hryc (major Haluška /Terazky/), Radek Holub (asistent režie Kefalín), Vítězslav Jandák (kapitán Ořech), Oldřich Kaiser (poručík Troník), Karel Heřmánek (kapitán Honec), Tomáš Töpfer (kapitán MUDr. Reich), Bolek Polívka (poručík Hamáček), Petr Rychlý (nadporučík Pecháček), Petr Nárožný (generál Mandel), Pavel Nečas (nadporučík Moucha), Pavel Liška (Ciml), Ctirad Götz (dlaždič Voňavka)…
Odkaz na Černé barony na stránkách ČT
Černí baroni: Pánská jízda pro každého
Týdeník Televize 4/2004 - leden 2004
Mezi dospělými diváky není snad nikdo, kdo by neznal slavný humoristický román Miloslava Švandrlíka Černí baroni, jehož řada románových hlášek dokonce vstoupila do našeho slovníku.
A tak není divu, že již podruhé sáhla televize k tomuto námětu a po filmovém zpracování režiséra Zdeňka Sirového s Pavlem Landovským v hlavní roli se rozhodla pro nový, jedenáctidílný seriál Černí baroni v režii Juraje Herze podle scénáře Martina Bezoušky.
Znovu tak ožívají tzv.pétépáci neboli černí baroni, politicky nespolehliví branci odvelení k pomocným technickým praporům (PTP), a bizarní postavičky jejich velitelů. Hlavním hrdinou seriálu je jednoznačně major Haluška zvaný Terazky a jeho důstojným protihráčem je Kefalín. Vstupte s námi do fotogalerie seriálových hrdinů.
Bolek Polívka, poručík Hamáček
Hamáček je bývalý řezník a opilec. Opilcem však zůstal, a tak se dostává do problémů. Je typem člověka, který zítřkem chce zapomenout dnešek.Takže hraní mě v takovém seriálu baví.
Vítězslav Jandák, politruk Ořech
Všichni si za bolševika vlastně "hráli"- i politruci, protože chtěli přežít. Takový pohled na 50. léta seriál ukazuje. I ta moje role totálního blba v některých momentech ukazuje, že je v něm lidskost a že je rád, když přechytračí i vrchnost nad ním. Toto všechno se nějakým způsobem dostává do úsměvnější formy než film.
Karel Heřmánek, kapitán Honec
Kapitán Honec je vojákem z povolání, který je ještě navíc trenérem fotbalu...Víc o něm snad ani říct nejde. Taková role v bezvadné partě a se skvělým režisérem se hraje sama.
Petr Rychlý, nadporučík Pecháček
Zvláštní figurka, totální flegmatik, který řád vojny nikdy nepřijal. Moc toho nenamluví, a když něco řekne,je to perla. Je věčně špinavý od čištění zbraní, kterých na útvaru moc není, nebo mají zalité hlavně. Má s tím problémy, protože k nim má vřelý vztah.
Tomáš Töpfer, kapitán MUDr. Reich
Tentokrát jde o roli napsanou hodně na tělo. Doktor Reich je židovský lékař, který vypráví anekdoty a na všechno kašle. Má velmi rozvolněnou morálku a to je mi blízké.
Petr Nárožný, generál Mandel
Generál Mandel je extraktem bolševické nabubřelosti a blbosti. Je to člověk, který žvaní nesmysly. Polovzdělanec s bolševickou pravdou, kterou je schopný prosadit. Neváží si lidí, řve na ně, vzteká se...T akové důstojníky jsem osobně na vojně zažil, takže jsem se měl kde učit.
Oldřich Kaiser, poručík Troník
Od dětství jsem poctivě studoval politickou literaturu, teď jsem všechny znalosti jen oprášil. Pan režisér Herz znal moji politickou minulost, a proto si asi řekl, že politruka Troníka můžu hrát jen já... Hraje se totiž úžasně.
Andrej Hryc, major Haluška (Terazky)
Je to asi sen všech herců mé životní kategorie,hrát tuto roli, protože my jsme s Černými barony vyrůstali.Jde o kultovní dílo české literatury.Vojnu jsem si odkroutil v Mikulášovicích v okrese Děčín a můj velitel byl snad ještěhorší než ti, o kterých píše pan Švandrlík. Jsem rád, že se můžu alespoň touto cestou pomstít.
Radek Holub, asistent režie Kefalín
Kefalín je asistentem režie u filmu. Když se dostane na vojnu a vidí tu pakárnu, tak si hraje na to, co dělal před vojnou, anebo přehrává role, u jejichž natáčení byl. Švejkuje. Role Kefalína se mi prostě hraje krásně...
Karel Greif, právník Macháček
Floutek, anglofil a povaleč Macháček je role přímo pro mě... Blízký je mi vším kromě advokacie.Ale advokátkou je moje žena, takže s ní mohu konzultovat případné právní finty.
Václav Chalupa, duchovní Štětka
Postava evangelickéhoduchovního v románu není, o to bylo těžší se něčeho chytit. Štětka je normální kluk, žádný suchar. Měl jsem velký prostor pro fantazii. Znám pár duchovních, s nimiž jsem se o roli bavil, jeden z nich byl dokonce sám černým baronem. Měl jsem inspiraci.
Martin Myšička, hrabě Šternberk
To, že moje postava je hrabě, je hodně určující, takže je realisticky vykreslený z nadsázky a z úsměvného pohledu. Jako hrabě je výjimečný a od ostatních se liší. Je to sice aristokrat, ale realista. Moc toho nenamluví, jen občas něco utrousí, žije ve svém světě.
Připravily Michaela Hrušková a Jaroslava Pešková
Nemocnici vystřídají Baroni
Plzeňský deník 3. 1. 2004
Seriál Nemocnice na kraji města po dvaceti letech zakončí v polovině ledna třináctý díl nazvaný Slib. Už o týden později však diváci uvidí první část seriálu Černí baroni, který podle románů Miloslava Švandrlíka natočil režisér Juraj Herz.
VLADIMÍR WOHLHOFNER
Praha - Terazky přichází se jmenuje první část Černých baronů, seriálové adaptace veselých příběhů z neveselých let podle románů Miloslava Švandrlíka, kterou Česká televize uvede v pondělí 19. ledna od 20 hodin na prvním programu.
Sedm pondělních večerů bude patřit příhodám majora Terazkyho, vojína Kefalína, politruka Ořecha, poručíka Troníka a dalších příslušníků oddílů pomocného technického praporu zvaných černí baroni. Scenárista Martin Bezouška nevycházel při psaní seriálu pouze z nejznámějšího románu Miloslava Švandrlíka, ale i z jeho dalších knih Říkali mu Terezky a Pět sekyr poručíka Hamáčka. Snažil se však zachovat ducha a stavbu předlohy a přitom ilustračně neopakovat scény a situace známé z filmu. Naopak využil divácky neznámých knižních motivů k vytvoření svébytného tvaru, který by měl skýtat záruku úspěšné zábavy.
Jeho Černi baroni se přitom dají žánrově těžko zařadit. Jsou něco mezi sitcomem a seriálem, kde je místo jednoho prostředí několik stabilních interiérů a exteriérů. "Není to řádná scénáristická exhibice, ale pokorný pokus dostat do sedmi zhruba hodinových dílů všechno, co ve filmu chybělo a co mě v předloze zaujalo a pobavilo," říká Martin Bezouška. "Hlavním hrdinou je v seriálu jednoznačně major Haluška, zvaný Terazky, Kefa1ín je jeho důstojným protihráčem." Režisér Juraj Herz zvolil hvězdné obsazení. V úloze Terazkyho uvidíme Andreje Hryce, v roli vojína Kefalína Radka Holuba, jako kapitán Ořech se představí Vítězslav Jandák, poručíka Troníka ztvárnil Oldřich Kaiser, kapitána Honce Karel Heřmánek, poručíka Hamáčka Bolek Polívka, nadporučíka Pecháčka Petr Rychlý a generála Mandela si zahrál Petr Nárožný.
"Při obsazováni jednotlivých rolí měla každá postava vymezené dva hlavní aspekty," říká režisér Juraj Herz. "Herec musel postavě, kterou napsal pan Švandrlík, vyhovovat fyzicky. Dále muselo jít o dobrého, schopného a známého herce. Seriál je seriál a jeho úkolem je přilákat diváky k obrazovkám. Když budou v seriálu vynikající, ale neznámí herci, diváky tolik nepřitáhne."
A jaký sám Juraj Herz vidí rozdíl mezi filmem a seriálem "Není ani jedna historka, která vyústila ve filmu. Postavy zůsta1y stejné, ale herecké obsazení je jiné. Ani jeden herec z filmu se v seriálu neobjeví, a to z několika důvodů: herci od té doby zestárli, vypadají jinak a nechci, aby se film pletl se seriálem."
Podle ohlasu diváků by Černí baroni mohli dostat další pokračováni. Zatím se uvažuje o šesti nových dílech. "Já bych
však strašně nerad připravoval něco bez odezvy. Pokud seriál diváky zaujme a budou chtít pokračováni, tak uvidíme," říká Juraj Herz.
